První lekce po dlouhé době
Po delší mateřské pauze jsem se nemohla dočkat, až opět začnu vést lekce orientálního tance. Bohužel, situace kolem koronaviru nebyla úplně příznivá, a tak mi na první, ukázkovou hodinu přišly pouze dvě tanečnice. Na jednu stranu to nijak nevadilo, byly to dvě kurzistky, se kterými už se známe nějaký rok, takže to bylo velmi komorní a ve velmi příjemné atmosféře. Na stranu druhou to bylo trochu zklamání, protože jsem se na svou první lekci po přestávce těšila a pečlivě jsem se připravovala. Hned další týden přišla zpráva, že se všechna taneční studia zavírají. Původně jen na čtrnáct dní, později na dobu neurčitou.
Nápady jsou, realizace vázne
Dva týdny už přemýšlím, jak s tím vším vlastně naložit. Karanténa přece neznamená konec světa, respektive tance. Jenže online lekce nejsou úplně šťastným řešením pro naše studio, tak jak kurzistkám umožnit, aby s námi mohly tančit a vůbec být v kontaktu a dávat o sobě vědět? Jedna z věcí bylo, že jsem se rozhodla natočit výuková videa, která si mohou pustit, kdykoliv na ně budou mít čas a náladu. Tady jsem poznala hloubku rčení „ušít si na sebe bič“. I když to nebylo první video, které jsem kdy točila, příprava a pokusy byly nekonečné! Najít vhodný kout v domě, aby tam byl dostatek světla (a zároveň nebyla hromada hraček!), vybrat taneční oblečení, krotit výrazy ve tváři, abych se nevypadala jak „tydýt“, provést všechny prvky správně,… Nakonec se mi podařilo vyslat všechny členy domácnosti na procházku do lesa a já měla klid. Po šestnácté klapce jsem už byla konečně tak nějak spokojená. Uvědomila jsem si, že provedení je samozřejmě důležité, chci předávat tanec tak, aby to mělo úroveň. Ale když jsem se na to podívala z opačné strany, tak jsem si řekla, že v této situaci je důležité hlavně být v kontaktu, dát studentkám vědět, že na ně myslím a že dělám video proto, aby na chvíli přišly na jiné myšlenky a zároveň se i doma hýbaly.
Další způsob, jak chci komunikovat je tento blog. Máme několik témat, o kterých tu budeme psát a doufáme, že se nám tím podaří čtenářkám zlepšit den nebo třeba i rozšířit obzory.
„Co říci závěrem?“
Každý prožíváme tuto nelehkou dobu jinak. Všichni máme v „době koronavirové“ své problémy, někdo menší, někdo bohužel větší. Každopádně je teď potřeba víc než kdy jindy držet spolu. Pokusím se prostřednictvím videí, fotonávodů a článků předávat taneční zkušenosti a radost, kterou mi tanec přináší. Doufejme, že všechno už brzy bude za námi a že se potkáme na lekcích osobně.
Všem držím palce a přeji pevné zdraví!
Iveta
Nejnovější komentáře