Lektorka Lea: „Proč učím rehabilitační orientální tance?“

Taneční začátky

Břišním tancům jsem se začala věnovat v roce 2004, abych se rozhýbala do latinsko-amerických tanců, které jsem tehdy tančila závodně. Postupně jsem ale kvůli němu opustila „latinu“ úplně. Bavilo mě, že není tak sešněrován pravidly a je zde mnohem větší prostor pro vlastní vyjádření. Také byl zdravější pro mé tělo (hrozila mi oboustranná operace kyčlí).

Myšlenka rehabilitačních orientálních tanců mě nadchla už proto, že patřím k lidem, které klasické cvičení nebaví. Je pro mě moc statické, přestože vím, že mi prospívá. Ovšem v kombinaci s tancem to je docela něco jiného.

A tak jsem při možnosti vést takto koncipované kurzy neváhala a od roku 2010 se stala lektorkou studia Utancovat se.

Moje lekce

Z vlastních začátků vím, jak je důležité dbát při tanci na správné držení těla a techniku tance, jinak může i dobrý pohyb ublížit. Tím spíše pokud již přicházíte s nějakým zdravotním omezením. Proto ve svých lekcích, zejména v začátcích, ale i u pokročilých, důsledně hlídám správnost pohybu a věnuji se tanečnicím i individuálně. Na výuce mě nejvíce baví sledovat ten neuvěřitelný vývoj každé tanečnice od první lekce až do konce kurzu. Dalo by se to směle přirovnat k vylíhnutí motýla z kukly. Nejde jen o to, co se v kurzu naučí, ale i o to, jak se změní jejich držení těla, posílí či zcela objeví sebevědomí a ženskost.

Často si to samy tanečnice ani neuvědomí, ale já tu změnu poznám na první pohled a jistě i lidé v jejich blízkosti. To je pro mě velký dar a odměna za mou snahu. Každá žena je totiž krásná a krásnou ji nečiní šaty nebo ideální obvod v pase, ale právě její sebevědomí a to čemu se dříve říkalo „sexappeal“. Orientální tanec je způsob, jak jej dostat zpět na povrch, kam patří a cítit se tak mnohem lépe.